Původně to začalo asi dva roky po rozchodu s myšlenkou nutnosti přivýdělku.
Ale jak to udělat, když nemáte energii po práci a jste na všechno, i když dobrovolně,
ale sama. Moje situace nebyla nejlepší výkonem, zdravým, finančně
ani s chutí se něco po letech učit. Navíc, když ony školy mi k práci nepomohly.
Uč se, uč se, aby ses uživila! Je doba zlá!!!
Dovolím si to opravit!
Žij a uč se s citem dělat všechno, co lásku ti v životech přináší!
Po přesvědčení se, že se do webu pustím, nastala ohromná transformační cesta.
Ono říct si, že potřebuju nebo chci web je ok, ale…
Ve škole jsem se moc neučila, nikdy mě to nebavilo. Protože při učení mi vždycky chyběla jedna životní věc. A tou je cit. Jen se biflovat, jak nás učili, mě prostě emočně bolelo.
Takže představa, že se budu muset učit dělat web z nul, jedniček, pomlček a dalších znaků, jen proto, abych měla něco, co vidíte vy teď, byla neskutečně nudná.
Mno nudná… Děsivá!!!
Mě to vážně děsilo k smrti. A k tomu nutno přičíst i nechuť k sítím, jako takovým. Nejsem typ moderní doby, vyžívající se v novinkách virtualitách IT světa. Už jen mít facebook byl super pokrok. Já bez televize, s placatým telefónem asi jen pět šest let, kdy s ním vlastně neumíte nic moc. Starým mini noťáskem ze školních let.
Umíte si představit, že skočíte z letadla v tu nejnevhodnější dobu do rozbouřeného oceánu plného hladových ryb?
a především učící se cesta v neznámých vodách. Spíš bych místo vody řekla v oceánech. Tedy žádná klidná vodička vedle v lesním potůčku to z počátku nebyla.
Já prostě chtěla být žena v domácnosti! 🙂
Kdo mi s tím vším web-ováním pomáhal…
Napsat článek Více další článek————
